První nápad existence procesoru se přiřazuje John von Neumanovi. Jeho schéma počítače mělo kromě vstupní, výstupní jednotky a paměti také procesor. Ten se už tehdy měl skládat z ALU a řadiče. První preprocesory tedy vznikaly už v roce 1945. Značně se však lišili od dnešních.

Přeci jenom, v třicetitunovém počítači byste asi těžko našli dnešní malý procesor. Prví mikroprocesory přišly až s rokem 1970. První byl čtyř-bitový a vyrobila jej firma Intel. O rok později však už přichází osmi-bitový procesor. Roku 1993 přišly převratné procesory Pentium.

Byly 64 bitové a měly funkci skalarity. Pokrok šel dopředu a brzy již nešlo zvyšovat frekvenci stále výš. V roce 2006 tedy byly představeny více jádrové procesory, které se drží dodnes.

Nebyl to však jen a pouze výkon procesoru, který se rozvíjel. Vpřed šla také malými krůčky konstrukce. Kupříkladu se dnes nevyrábí pouze PGA procesory a patice, ale také LGA. LGA, tedy land grid array, je procesor (a patice), který již místo pinů používá k vedení elektrického napětí plošky.

Proč? Piny používané technologií PGA totiž byly velice náchylné k mechanickému poškození. Pokud se vám tyto piny ulomily či zprohýbaly, procesor již nebyl více použitelný. Nyní však tento problém odpadá. První LGA se objevily zhruba v roce 2007 a to opět díky firmě Intel.

Dalším významným krokem bylo změnění materiálu spojů. Dnes se používá měď. Tento materiál má menší odpor a lepší vedení elektrické energie. Tím tedy zajišťuje menší ztráty a rychlejší odpověď komponenty. Také pomocí mědi lze dosáhnout užších spojů a vyšší frekvence.

Další pokrok znamenalo použití křemíku. Ten opět dokázal zlepšit výkon procesoru a to zejména díky možnosti dosažení vyšší frekvence. Vývoj samozřejmě pokračuje dál a dál. Pro zajímavost – dnešní vlákna v procesoru jsou tak tenká, že lidský vlas by se do nich vešel i více než 10 000 krát.