Stanovení směrné ceny – jedná se o vnitřní (kalkulovanou) cenu, která by při aktuálních podmínkách objemu výroby a sortimentu prodeje přinesla požadovaný zisk. Propočet se skládá ze dvou etap: kalkulace nákladů, stanovení směrné ziskové přirážky. Výše zisku by měla být dosažena ve výši očekávaného zhodnocení vloženého kapitálu a dalším záměrům pro budoucí rozvoj. Rentabilita celkového kapitálu je nástrojem ukazujícím efektivnost podnikatelské činnosti. Obecně platí, že výkony s nižšími nároky na produktivní čas přispějí k tvorbě absolutního zisku častěji, a naopak.

Vývoj nákladové tvorby cen –jedná se o hodnocení výše ceny, jejímž smyslem je porovnání s náklady a propočet zpětné návratnosti nákladů při zjištění zbytkového zisku. Kalkulace cen plných nákladů má za úkol z dosažených výnosů nejprve uhradit všechny náklady, teprve poté se provádí kvantifikace zisku. Kalkulace cen v dílčích nákladech přiřazuje jednotlivým výkonům náklady a příspěvky na úhradu fixních nákladů přesně v tom pořadí, které vyjadřuje souvislost s konkrétním výkonem a zároveň i pořadím úhrady z jednotkové ceny. Při nižším prodeji tak může docházet k neúplné úhradě jednotlivých položek společných nákladů, při vyšším rozsahu prodeje naopak k překročené úhradě. Metoda cílové ceny je založená na kalkulaci ceny v dílčích nákladech, přičemž na část zisku se pohlíží jako na náklad. Tudíž se jedná o určitý minimální zisk, který je nutné vytvořit, aby se mohla firma i nadále rozvíjet.
Podnik řeší otázku tvorby ceny zejména v případě, přichází-li na trh s výrobkem, který sice existuje, nicméně se musí dovážet. Přichází-li trh s úplně novým produktem, chce využít nový způsob distribuce, výrobek přechází do další etapy životního cyklu, mění se podstatné ekonomické podmínky, mění se ceny surovin…
Relace cen ve skupině výkonů –jestliže firma vyrábí určité skupiny výrobků lišící se v kvalitě, musí existovat také odpovídající rozdíly v ceně.

Změny cen ve vtahu k životnímu cyklu produktu –jestliže se produkt zavádí na trh, obvykle je nasazena vysoká cena, která se však v důsledku rozšiřování prodeje snižuje. Nízká cena stanovená v etapě zavádění naopak umožňuje rychlé proniknutí na trh a rozšíření masového prodeje.
Cena doplňkových výkonů –doplňková výroba se využívá zejména kvůli využití volné výrobní kapacity. Fixní náklady je potřeba uhradit vždy, ať už se vyrábí, či nikoliv. Jestliže jsou reprodukovány již při tvorbě základního výkonu, nicméně výnosy z prodeje na ně nedosahují, může být pro firmu doplňková výroba záchranou. V souvislosti s doplňkovou výrobou se hovoří také o oportunitních nákladech, které vznikají v souvislosti se zamítnutím jiného výkonu. Důvodem k zavedení doplňkové výroby je tedy jednak nevyužitá kapacita, dále však také nadměrné zbytky materiálů, či zamezení propouštění pracovníků.