Silně vyřčená kletba, ať už proti sobě, či proti někomu jinému, v emocích, které nás zrovna ovládají, ať už je to hněv, nenávist, zoufalství anebo strach, dokáže způsobit člověku ze života peklo, i po několik staletí jeho budoucím potomkům.

Přitom si proklínaný neuvědomuje, že poškozuje nejenom proklínanou osobu, ale především sebe, jelikož se nedobrá energie odráží a obrací, a nabaluje na sebe další a další nedobré myšlenky a energie. Totovše špatné se potom vrací k tomuto člověku v mnohem větší míře, než v jaké odešly, v jaké svá slova vyřkl či pomyslel. Protože i myšlenka je jako vyřčené slovo.

A zrovna tak člověk, který sám sebe proklel, ať už vědomě, či nevědomě, si způsobí mnohem více problémů a trápení, než původně zamýšlel.
Jak se máme a můžeme proti těmto kletbám bránit?

Stane se, že už si na sebe přivoláme nějakou špatnou věc tím, že vykřikneme v emocích:
„Kéž bych nikdy…!“
„Abych už nikdy…!“
„Už nikdy nechci…!“

A podobné věci zvoláme. Je třeba si v tuto chvíli uvědomit, co se stalo, a poprosit vyšší síly, ať už věříme v kohokoli a cokoli, aby nás této kletby zbavil, že jsme to tak nemysleli.

Pokud se stane, že nás proklel někdo jiný, uděláme si rychle ochranný obal okolo sebe. Bublinku, ve které se cítíme dobře, která odráží zlé myšlenky a emoce a chrání nás tak. Ty zlé myšlenky se od tohoto ochranného obalu odrazí a vrátí se k tomu člověku, od kterého přišly.

Jestliže se stane, že jsme my sami prokleli někoho jiného a včas si to uvědomíme, můžeme odvrátit hrozící kletbu tím, že tomu člověku vzápětí požehnáme. Tím se odvrátí hrozící dopad kletby, a my pak zároveň uchráníme sebe a požehnáme i sobě. Nelze to však činit účelově, ale pouze s čistým srdcem a dobrými myšlenkami.

Vždy je třeba hlídat si své myšlenky, neboť i kletba vyslovená v duchu se počítá jako kletba vyslovená nahlas.